Přes 75 let historie

Budova Elektrických podniků byla slavnostně otevřena 7. března 1935, veřejnosti byla zpřístupněna 30. dubna téhož roku. Samotná realizace započala již ve dvacátých letech, kdy se tehdejší Elektrické podniky hlavního města Prahy rozhodly seskupit veškeré své úřednictvo do jedné hlavní budovy namísto stávající řady kancelářských objektů rozmístěných po celé Praze. Architektonickou soutěž vyhrála dvojice architektů Adolf Benš a Josef Kříž, stalo se tak 8. prosince 1926. Se samotnou stavbou se začalo v roce 1930. Rozpočet na stavbu budovy činil na tehdejší dobu ohromujících 52 milionů korun, výsledná proinvestovaná částka byla nakonec o desítky tisíc korun nižší. Konkrétně to bylo 51 885 000 korun.

Prostor pro 1100 úředníků

Budova EP byla ve své době pravděpodobně největší kancelářskou budovou na území Prahy. Půdorysné rozměry jsou 110 x 80 metrů, budova byla vysoká 31 metrů od úrovně ulice, později pak byla centrální část zvýšena o další dvě patra. Celkový zastavěný prostor 152 000 m3 umožnil pohodlnou práci až 1 100 úředníkům. V případě potřeby může být ale kapacita i více než dvojnásobná. Celková výměra podlahových ploch je více než 34 000 m2, samotné kanceláře z toho činí asi 14 000 m2. Impozantní vstupní hala a veškeré chodby zabírají plochu 4 000 m2.

Budova je symetrická k západo-východní ose, na vstupní dvoranu navazují dvě křídla. V severním křídle se nacházela takzvaná drážní dvorana, kde byli obsluhováni zájemci z řad cestujících tehdejší pražskou MHD. Takzvaná lístkárna se dodnes zachovala v překvapivě dobrém stavu. Jižní dvorana, takzvaná elektrárenská, sloužila tehdejší energetické divizi Elektrických podniků. Obyvatelé Prahy zde mohli vyřídit záležitosti ohledně napojení na elektrické rozvody, ale také dodávky tepla, které měl tehdejší podnik na starosti.

Neobvyklá technická řešení

Na svou dobu používala budova EP neobvyklá a unikátní technická řešení, která v řadě případů nejsou zastaralá ani v současnosti. Unikátní je především vytápěcí a klimatizační systém Carrier, který umožňuje bezprůvanové větrání a vytápění budovy dle nejpřísnějších měřítek. Zdrojem tepla je nedaleká holešovická elektrárna, která byla po roce 1926 přepracována na teplárnu a tomuto účelu slouží dodnes. Součástí budovy je transformační stanice o instalovaném výkonu 3 x 500 kVA a 2 x 100 kVA.

Suterén budovy se nachází v oblasti, která by mohla být v případě vzedmutí hladiny Vltavy zatopena spodní vodou. Proto je budova odizolována od skalnatého podloží a je vybavena speciálním odvodňovacím systémem. Ani ten ale bohužel nedokázal stavbu zcela uchránit před katastrofálními povodněmi v roce 2002. Tehdy byly zasaženy podzemní prostory, které pro své účely využívá Kulturní centrum Vltavská.

Unikátní je i fasáda budovy, která se skládá z mrazuvzdorných keramických desek o rozměru 20 x 40 cm. Bohužel fasáda je dnes výrazně poškozená a chybí jí především někdejší vysoký lesk. Stavba byla vybavena i rozsáhlým systémem vnějšího osvětlení, který se do dnešních dob nepodařilo zachovat.

z bubenksa1.cz